Španělskem a Portugalskem s prázdnou kapsou (1/2)

Dlouho jsem přemýšlel, co dám svému synovci Martinovi k osmnáctým narozeninám. Nejlépe nějaký zážitek, na který do konce života nezapomene. Dlouho jsem na nic originálního nemohl přijít. Teprve když jsem si plánoval svoji další cestu, dostal jsem geniální nápad. Učí se španělsky, tak ať pozná realitu této země na vlastní kůži!

Přípravy na cestu

Jak bude cesta probíhat, jsem raději odhaloval postupně. Informace, že budeme spát pod širákem ve spacáku, jíst budeme celou dobu jídlo ze supermarketu, mýt se budeme pouze ve sprše na pláži a baťoh budeme mít celou dobu na zádech, by mohla člověka málo zkušeného vcelku snadno odradit. O co méně bude na cestě komfortu, o to více zažijeme dobrodružství.

Pokud si myslíte, že jsme vyrazili do Španělska letadlem, jste na omylu. To pravé dobrodružství vás čeká ve vlaku. Cestování vlakem má hned několik výhod. Mezi ty hlavní patří možnost navštívit během jednoho dne spoustu míst. Tou další je kontakt s místními. To platí, ať už jedete moderním rychlovlakem nebo romantickým motoráčkem kdesi v horách. A tak hned 30. června, když skončila škola, jsme čekali na první vlak naší narozeninové expedice. Na zádech jsme měli malý batoh a v ruce jízdenku Interrail, která nás opravňovala k neomezenému cestování po Evropě.

Německo, jezevec v Paříži a pak dál na jih

Po cestě nočním vlakem z Mnichova vystupujeme v Paříži. Jízdenka nám platí i na městské vlaky, a tak se podzemním osobáčkem dostaneme k Eiffelově věži. Kde také jinde začít prohlídku Paříže. Užijeme si krásný slunečný den, ale večer musíme řešit nocleh. Tak jedeme na okraj města, kde si rozděláme karimatky a spacáky. Místo na spaní jsme zřejmě zabrali jezevci, který byl z našeho setkání stejně překvapen jako my. Noci jsou v červenci příjemně teplé, ale nad ránem nás budí silná bouřka. A tak se vracíme do centra, kde nás čeká nepříjemné překvapení. Z našeho nádraží jsou kvůli ranní bouřce a následné poruše zrušeny všechny vlaky. Tisíce lidí jsou vězněny na jednom z největších pařížských nádraží. Jsme ale ve Francii, ihned jsou zřízena krizová informační centra, kde se každému cestujícímu snaží najít spoj z jiného nádraží. My dostaneme zdarma místenku na rychlovlak TGV přímo na španělské hranice. A to jsme měli jet obyčejným rychlíkem a ještě s přestupy. Za dvě hodiny už sedíme v dětském oddělení TGV a rychlostí 300 km / hod se řítíme na jih Francie.

Hlavní cíl – stadion Santiago Bernabéu

Po několika dnech plných zážitků a nocí strávených pod hvězdami stojíme před hlavním cílem naší cesty – stadionem Realu Madrid. Já bych se tomuto místo obloukem vyhnul, ale Martin je fotbalista, a tak se nejvíce těšil na tento slavný stadion. Za 32 EURO za vstupenky bychom měli spoustu jídla, ale co naplat. I pro mě je to nakonec skvělý zážitek. Prošli jsme si tribuny, proběhli se po trávníku, sedli si na střídačku, prohlédli si poháry nebo si sedli na místo, kde se podepisují smlouvy za miliardy korun.

Falešní poutníci

Do poutního místa Santiago de Compostela se sice chodí pěšky, my tam ale dorazili vlakem. Každopádně všechny prvky poutníka splňujeme. Máme baťoh, spacák, skromné oblečení a několik dní bez pořádné sprchy je na nás určitě vidět. Míříme k Chrámu Sv. Jakuba – cíli poutníků z celého světa. Několikrát nám je kladena otázka, odkud jsme se na pouť do Santiaga vydali. Odpověď, že z místního nádraží, musí skutečné poutníky trochu zklamat. To ještě netuším, že se brzy na Camino de Santiago, nejslavnější poutní cestu světa, vydám také.

Naše cesta dále pokračovala do Portugalska, Andalusie a Katalánska. Pokračování v jednom z dalších článků.